Embrya

V teple bříška těhotné ženy tráví dvě embrya jedno nedělní odpoledne, a protože zrovna nemají nic moc na práci, věnují se následujícímu rozhovoru:

»Věříte vlastně v život po porodu?«

»Ano, věřím, že život po porodu existuje. Podle mě je náš život tady jen proto, abychom byla dost silná na to, co nás čeká.«

»Hmmm, podle mě žádný život po porodu není. Jak by měl vůbec takový život vypadat?«

»No, já přesně nevím, ale určitě tam bude více světla, než je tady. A možná, že dokonce budeme sami běhat a jíst ústy.«

»Jíst ústy, to je směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí. A běhat, to přeci nejde, vždyť pupeční šňůra je příliš krátká už teď.«

»Určitě je to nějak možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jsme tady zvyklí.«

»Vždyť se odtamtud ještě nikdo nevrátil. Já myslím, že porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu.«

»Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat. Věřím ale, že tam uvidíme maminku a ona se o nás postará.«

»Máma? Vy věříte na mámu? Vy jste ji někde viděl?«

»Vždyť je tu všude kolem nás, jsme a žijeme v ní a jejím prostřednictvím. Bez ní vůbec nemůžeme existovat.«

»Za celý svůj život jsem nikde žádnou mámu neviděl — podle mě prostě nic takového není.«

»Někdy, když jsme zticha, můžete zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím, že náš skutečný život začne až potom.«